Měl jsem sen...

 

  ...kde nejsem už sám.
  Život je najdnou
  tak krásný.
 Sedím tu v křesle
 a pláči nad svým osudem.
  Čekám černotu....
  nic jiného mne zatím nečeká.
  A já
  prosím
  svůj osud aby mi už odpustil své hříchy.
  Stane se?
  ze mě někdy anděl?
  Má křídla jsou
  tak...přistřižena.
  Nesmím létat...nesmím k tobě má duše.
  Bez tebe jsem tak prázdná...
  schránka smrti.
 Musím chodit a brát
 co druhým patří.
  Proto svět vidím
  v temnotách.
  A já snažíc se bojovat
  o svá křídla a...
  ...přinést tu dlaň
  milosti do naší země.
  Do mě...
 Do mých slz...

A tu mne pohladila..

Ona?... ne snad.

Chci a nemohu milovat

Jen hořkost kterou ve své

prázdné schránce mám

mne tu provází na cestě

k vám.

Sbohem nám.

<<beck>>