Gladiátor
[Gladiator 2000]

Časy, ve kterých výpravné historické velkofilmy vládly kinům, jsou už nenávratně pryč. A přestože by se to leckomu zamlouvalo a někteří comeback žánru otevřeně prorokují, ani Gladiátor na tom nic nezmění. Je to jen milý a osvěžující závan atmosféry starých časů, kdy na plátnech vládli nadživotní hrdinové v těžké zbroji (už dávno je nahradili nadživotní hrdinové v neprůstřelných vestách), monstrózní kulisy a mnohatisícové davy statistů. 

Klasik Ridley Scott (Vetřelec, Blade Runner) jím utnul sérii několika nepříliš vydařených filmů a natočil pecku. Tedy, rozhodně je to komerční pecka - pokud jde o kvalitu, tak jeho dílku do "absolutních" výšin ještě pořádný kus chybí, ale stejně je to pekelně zábavná historická jízda. 

Maximus býval generálem římských vojsk. Pod jeho vedením dosáhla armáda císaře Marca Aurelia nejednoho slavného vítězství. Po bitvě v lesích divoké Germánie (r. 180 n.l.), která měla na čas ukončit vojenská tažení a zahájit kýžené období míru, toužil jen po tom, aby se mohl konečně vrátit domů k ženě a synovi, které neviděl několik dlouhých let. Jenže Marcus Aurelius, který cítil, že jeho život se už kvapně blíží ke konci, si jej vybral pro jiné účely. Nechtěl, aby po jeho smrti vládl Římu jeho nečestný a přespříliš ctižádostivý syn Commodus, ale měl v úmyslu vložit vládu do Maximových rukou. Ten ještě váhal, ale Commodus nikoliv. Když se o "zradě" svého otce dozvěděl, vlastnoručně jeho odchod na onen svět urychlil a prohlásil se novým císařem. 

Háček byl ovšem v onom zavraždění Maxima. Generál smrti unikl a podařilo se mu doputovat až domů do Hispánie. Tam ale našel příbytek vypálený a svou ženu i syna zavražděné. Sám byl pak vzápětí prodán do otroctví. Koupil jej gladiátorský veterán Proximo, který se přísunem "živého masa" do krvežíznivých arén živil už léta. Brzy ve zdatném bojovníkovi Maximovi rozpoznal potenciálního miláčka davů a poté, co Commodus znovuotevřel římské Koloseum a vyhlásil 150 dní her, vydal se se svými Gladiátory na cestu do největší a nejkrutější arény tehdejšího světa. 

Maximus vítězil v jednom souboji za druhým a prostřednictvím přízně davu (a s pomocí Commodovy sestry Lucilly) směřoval ke svému jedinému cíli - k pomstě... 

Gladiátor odlehčil bankovní účty DreamWorks a Universalu o více než sto milionů dolarů a je to na něm vidět. Ony v úvodu zmiňované davy statistů jsou samozřejmostí, stejně jako náležitě rozmáchlé kulisy Říma v plné parádě - obojí je samozřejmě v souladu se současným trendem vystavěné/rozmnožené počítačově - což je bohužel také často vidět. Naštěstí to neruší tolik, aby to zážitek z velkolepého pojetí filmu nějak zvlášť oslabovalo. Díky proslavenému vizuálnímu a inscenačnímu mistrovství Ridleyho Scotta je v Gladiátorovi několik vrcholně lahůdkových scén, jako například úvodní bitva v Germánii, která je směskou klasické velkofilmové rozmáchlosti, díky které vzduchem létají tisíce zapálených šípů a planoucím lesem pochodují řady vojáků, a sugestivně dotěrné bitevní vřavy á la Zachraňte vojína Ryana. Samotnou kapitolou jsou pak souboje v aréně, které jsou do jednoho mistrovsky zinscenovanými peklíčky. 

V jádru celé té veliké podívané ovšem leží v podstatě komorní příběh se třemi protagonisty. Adrenalinem sršící souboje se střídají s poklidnými momenty, ve kterých někdo (Maximus, Lucilla, Commodus, Proximo, politici, gladiátoři) s někým diskutuje o pomstě, politice, incestu, životě, Římu a vůbec. Že tyhle scény většinou docela dobře fungují a neruší, to je zásluha především výtečného hereckého obsazení, na které ještě přijde řeč za chvíli. Když už jsme u toho diskutování a rozjímání, napadá mě, že je obzvláště milé, jak se Gladiátor na rozdíl od svých starších žánrových příbuzných odklání od klasického "křesťanského pojetí" chování postav (byť se film odehrává v době, kdy se křesťané už pro zábavu neupalovali, ale stále jich přibývalo). Což ovšem neznamená, že by historické reálie a společenské návyky zobrazoval úplně přesně. Nemám v úmyslu pouštět se tu do dlouhých rozborů historických nepřesností, ale přestože jich je tu méně, než bývalo obvyklé, stále tu jsou (např. ve zobrazení toho, jak to chodilo v Koloseu - včetně klasického rozhodování "palec nahoru"; versus "palec dolů", které značilo smrt v obou případech). 

Bez šrámů ale Gladiátor z recenzentské arény vyváznout nemůže. Téměř stopadesátiminutová stopáž je ještě jen diskutabilním pokleskem, nad kterým bychom v případě skutečně nadupaného obsahu mohli přimhouřit oko, ale osobně mi trochu vadily třeba meditativní a snové scény, které Scott a spol. používají pro obohacení Maximových motivací a vnitřních pochodů. U Maxima mi navíc trochu vadil místy nejasně nalajnovaný vývoj. Totéž bohužel platí i u některých ostatních postav. Naštěstí jsou tu výteční herci, kteří zachraňují, co se dá. 

Australský machr Russell Crowe se po na Oscara nominovaném lehce obtloustlém obrýleném prošedivělém třiapadesátiletém chemikovi z Insidera: Muže, který věděl příliš mnoho změnil v charismatického starověkého terminátora. Hraje rozumně úsporně a staví Maxima především na přirozené auře své osobnosti, síly a sebejistoty, která vyzařuje z každého jeho pohybu a slova. Ve chvíli, kdy řekne "Já se pomstím - ať už v tomto životě, nebo v příštím" bych si na Commodově místě pravděpodobně ucvrnknul do tógy. 

A Commodus je vynikající záporák. Zdaleka ne proto, že by to byl nějaký mohutný a děsivý bubák, ale v podání Joaquina Phoenixe se z něj vyloupla překvapivě lidská trojrozměrná postava. Commodus je zamindrákovaný ctižádostivý zbabělec, toužící nejdřív po otcovské lásce, a když se dostane k moci, bezradně se zmítá ve vladařských pokusech, marně se pokouší o incestní "sblížení" se svou sestrou a zoufale hledá způsob, jak odstranit Maxima, který je u davu mnohem oblíbenější... 

Pokud máte alespoň trochu rádi historické velkofilmy a nevadí vám nějakých pár hektolitrů krve, stékajících z plátna, určitě na Gladiátora zajděte. Není bez chyb, ale rozhodně je to velmi slušný návrat žánru, který v kinech dlouho chyběl. Při té příležitosti mi tedy odpusťte, že se dopustím stejného historického prohřešku jako filmaři, a s chutí dám palec nahoru. 

Niro

Gladiator; USA 2000, 154 min.; Režie: Ridley Scott;Scénář: David H. Franzoni, John Logan;Kamera: John Mathieson;Hudba: Hans Zimmer; Hrají: Robert Loggia, Russell Crowe (Maximus), Connie Nielsenová (Lucilla), Joaquin Phoenix (Commodus), Djimon Hounsou (Juba), Cuba Gooding Jr., Richard Harris (Marcus Aurelius), Derek Jacobi (Gracchus), Oliver Reed (Proximo).