Statečné srdce
[Braveheart 1995]

Točit dobrodružný snímek s velkým rozpočtem o nějakém národním hrdinovi je poměrně nevděčná věc. Buď se snažíte o co možná historicky nejpřesnější vyobrazení dané osobnosti a její doby, nebo si prostě v klidu zfilmujete velkolepý mýtus. První způsob většinou směřuje buď k nízké atraktivitě nebo odhalení nežádoucích charakterových odstínů oslavovaného hrdiny, které je třeba vyretušovat (případ Patriota), následování druhého extrému zase může skončit pěknou pohádkou, o jejíž spřízněnosti s realitou musí pochybovat každý, kdo dosáhl 12 let. Filmaři většinou volí kompromis a usilují o co nejzajímavější příběh zasazený do víceméně odpovídajících reálií, vedeni osvědčenou pravdou, že průměrný divák o té či oné historické epoše stejně ví houby a pokud se mu dostane patřičného mixu nebezpečí a romantiky, je mu v podstatě jedno, o jaké období se jedná. Jde prostě o to být dvakrát přitažlivější, než jakýkoliv dobový pramen. A v případě filmu Statečné srdce, líčícího život a boj skotského lidového vůdce Williama Wallace, tomu tak skutečně je.

Tedy v tomto filmu vystupují reálné postavy své doby, ale to není ten důvod, který vás nakonec uchvátí. Díky zdařilému úsilí jeho tvůrců totiž alespoň nějaká část z charismatu, kterým filmový Wallace získává své spolubojovníky, proudí také z plátna až mezi diváky, kterým se pak zdá pochopitelné, jak porůznu sesbírané houfce neobrněných Skotů mohly vítězit nad lépe vyzbrojenou a početnější armádou anglickou.

A přitom mohlo být všechno jinak. William Wallace (Mel Gibson) byl z rodu těch rozvážných hrdinů, kteří by mohli být úspěšně obviněni z pacifismu, takže budí u svých horkokrevných známých nedůvěru až posměch. Pak jim ale obecný konflikt zasáhne do života (většinou zásluhou nějakého sadisty, který si to později šeredně odskáče), takže hrdina klidně může spojit osobní mstu s principem obecně prospěšné věci a drtit nepřátele ve velkém. Tentokrát krutý anglický velitel zabil Wallaceovo děvče, což Wallace s pomocí svého klanu pomstil. Zpočátku pouze regionální odpor začal záhy narůstat, když se k mladému rebelovi začalo přidávat čím dál tím více nespokojených Skotů. Brzy tedy jméno Williama Wallace dorazilo až ke sluchu anglického krále.

Byl jím Eduard I., zvaný Longshanks, podle mého také po samotném Wallaceovi nejzajímavější postava v celém filmu. V jeho osobě jakoby se zosobnila dlouhá desetiletí zchytralé, ale občas taky pěkně brutální středověké politiky. Jeho ztvárnění irským hercem Patrickem McGoohanem (Scanners) je skutečně výborné, král sotva vejde do místnosti, obdaří své okolí mrazivými pohledy a několika nelichotivými slovy a člověk téměř cítí auroeolu jeho moci. Mimochodem tento panovník proslul svým výrokem, že hlavní problém Skotska spočívá v tom, že je plné Skotů, a na začátku filmu se uvedl úskočným tahem, když sezval skotské šlechtice k mírovým jednáním a po příjezdu na dohodnuté místo je nechal všechny pověsit. Prostě osobnost, kterou se nevyplácí brát na lehkou váhu.

To už by se ale slušelo zmínit o tom, co dělá Statečné srdce tak atraktivní. Krátce řečeno jsou to bojové scény. Režisér a zároveň představitel Mel Gibson se v nich skutečně vyřádil a to, co dokázal s desítkami statistů i zkušených šermířů a kaskadérů, je skutečně impozantní. Díky aktivní kameře máte navíc pocit, že stojíte uprostřed tvrdě se bijícího houfu a že každou chvilku musí dojít i na vás. Všechny potyčky vypadají naprosto realisticky, takže se nekoná žádné líbivé šermování, místo toho máte možnost sledovat co nejefektivnější a nejkrvavější zacházení s válečným kladivem, válečnou sekerou, těžkými meči, řemdihem a spoustou dalších zbraní. Bitevní scény jsou také točeny způsobem, díky němuž se dobře orientujete v aktuální situaci, i když se prakticky celou dobu zblízka kocháte nespočtem soubojů muže proti muži. Zároveň se trochu poučíte o několika taktikách dobového válečnictví, stačí například zmínit střetnutí s těžkou anglickou jízdou nebo brutální účinky střelby proslulých lukostřelců.

Jinak příběh samotný není až tolik originální. Hrdina je obklopen sympatickými přáteli, kdežto Angličané s výjimkou panovníka a jeho rodiny jsou pojímáni jako anonymní nepřátelé. Do cesty ušlechtilým Wallaceovým ideálům se také staví vrtkavost a vypočítavost skotské šlechty, neboť zářný hrdina může být poražen zřejmě jen lstí a zradou. Do toho je ještě zasazena romance mezi Wallacem a francouzskou princeznou Isabellou, chotí slabošského následníka trůnu Eduarda. K tomu bych dodal snad jen to, že to Sophii Marceauové v dobovém kostýmu velmi sluší a na scény mezi ní a Melem Gibsonem je taky radost se dívat. Nu ano, proč to nepřiznat, koho by v tomhle ohledu zajímalo, jak to bylo doopravdy.

Poslední významná linie příběhu se odvíjí kolem těžkého rozhodování mladého Robeta Bruce, potomka nejmocnější šlechtické rodiny, který má šanci se stát skotským králem, mezi osobními sympatiemi k divokému Wallaceovi a nesentimentální špinavou politikou přežití za každou cenu, kterou mu vštěpuje jeho malomocný otec. Je ovšem třeba přiznat, že film se většinu času tváří natolik realisticky, že se občas člověk tomuto váhání až diví.

Čím tedy je Statečné srdce? Především velmi dobře natočeným a vizuálně atraktivním zpracováním pověsti o legendárním hrdinovi, které, když o tom tak přemýšlím, asi nejlépe vystihuje slovo strhující. Možná to tak úplně doopravdy nebylo, ale co na tom, historií ať se zabývají historici, tohle je prostě film, který můžete vidět dvakrát do měsíce a jen tak se neochodí. 

Hogden

Braveheart; USA 1995, 171 min.; Režie: Mel Gibson; Scénář: Randall Wallace; Kamera: Guillermo Navarro; Hudba: James Horner; Hrají: Mel Gibson (William Wallace), Sophie Marceauová (princezna Isabella), Patrick McGoohan (král Eduard I.), Brendan Gleeson (Hamish), Angus MacFadyen (Robert the Bruce).