Vetřelec: Vzkříšení
[Alien: Resurrection 1997]

Přiznávám, že jsem na novinářskou projekci Vetřelce Čtyřky: Vzkříšení, šel docela s obavami. Co by tak mohli filmaři nového vymyslet? Sice bylo známo, ze režie se ujal francouzský režisér Jean-Pierre Jeunet, známý svou černou hororovou komedií Delikatesy, ale v tisku také přece jen probleskly zprávy o neshodě francouzského štábu a americké produkce.

Když jsem pak z projekce odcházel, kupodivu jsem si uvědomil, že film vlastně vůbec není o těch starých známých vetřelcích z Jedničky, Dvojky či Trojky. Tenhle díl vlastně vypráví v akčně černohumorném hávu (pan režisér přece jen něco prosadil) o úplně jiných věcech. Možná přeženu, ale matně jsem si vzpomněl na Blade Runnera. Tam také není podstatná akce, ale spíš pocity a myšlenkový přesah.

Už se krotím. Nechci tady vskutku tvrdit, že Vetřelec 4 patří mezi filozofická díla. Děj v podstatě také kopíruje předchozí část: Ocitáme se na palubě vědecké kosmické lodi, na níž se rozhodli z DNA vetřelcobijkyně Ripleyové vyklonovat nové vetřelce. Ty pak pěstují ve speciálních kádích z nerozbitného skla a snaží se je naučit slušnému chování. Snad se jim to i daří, ovšem jen do chvíle, než zde přistanou kosmičtí piráti, mezi něž patří i Winona Ryderová. Ti se chovají neurvale, vyvolají potyčku, dojde ke střelbě, zabíjení - a to vše se vetřelci naučí setsakramentsky rychle. Začnou se chovat neurvale, vyvolají potyčku, pár lidí zabijí - a utečou ze svých klecí rozleptanou podlahou. A už tu máme honičku a klasickou snahu lidí uniknout jako v dílech předchozích.

Něčím je však tento díl přece jen zvláštní. I když o svou porci krve, násilí a zlých vetřelců fanouškové nepřijdou, přece jen se zde objevuje několik motivů, jež činí příběh zajímavějším. Předně je to dilema samotné Ripleyové. Klade si otázky, kdo vlastně je. Obyčejný klon s vyšším pořadovým číslem? Slepenec člověka a vetřelce? Je víc člověk, nebo vetřelec? A co její předchozí klonové? Vše se zkomplikuje ještě odhalením kruté pravdy, kterou se sebou nese chudák Winona. Není divu, že tyto dvě ženy k sobě tíhnou. Právě ony dvě dávají celému příběhu nadčasový, mírně nostalgický nádech pátrání člověka po svých kořenech a své identitě - a snad tím je tak hrozně blízký.

Kdo má rád černý humor, přijde si na své zcela určitě. Scéna s malým, neškodným pavoučkem zaručeně utkví každému v paměti. Jediné, co zamrzí, je útok na city diváka, když "díte" Ripleyové, odporný smrdutý míšenec vetřelce s člověkem, má jakási smutná očička. Vlastně se na toto hodné dítko, objevivší se až skoro v závěru snímku, nemůžete moc zlobit, ani když vašemu kamarádovi ukousne hlavu. Těma očima jest přece tak roztomilé... Prostě, tady to američtí producenti přehnali a poněkud podrazili svému filmu nožičky. Kdyby těm Evropanům víc věřili... (staré nářky)

Nevím, jak původně měl film končit. Prý se předělávalo a předělávalo, až vznikl konec jakž takž přijatelný pro všechny strany. Protože nelze srovnávat s něčím, co neznáme, musíme vzít konec takový, jaký je. A mně přijde poněkud hrozivý, přestože se vlastně všichni vracejí na Zemi. I když - dva z těch, co přežili, už vlastně lidé nejsou, ačkoliv podoba by tu byla. Vracejí se vlastně domu? A kam se každý večer vracíme z práce či ze školy my?

lipsansky

Alien: Resurrection;USA 1997Režie: Jean-Pierre Jeunet;Scénář: Joss Whedon;Kamera: Darius Khondji;Hudba: John C. Frizzell; Hrají: Sigourney Weaverová (Ellen Ripleyová), Winona Ryderová (Annalee Callová), Ron Perlman (Johner), Michael Wincott (Elgyn), Dan Hedaya (Gen. Perez), Brad Dourif (Dr. Gediman), Dominique Pinon (Vriess), Gary Dourdan (Christie), Kim Flowers (Hilliard).