Zelená míle
[The Green Mile 1999]

Nejprve snad takové malé ujasnění. Zelená míle se nevztahuje k tematice běhání středně dlouhých tratí ve volné přírodě, nýbrž se tak podle zeleně natřené chodby nazýval blok E věznice v Could Mountain, v němž čekali vězni na popravu. Už samotné toto místo je pro normálního člověka, jenž se zde ke svému štěstí nikdy neocitne, svým pochmurným způsobem hodně přitažlivé. Ovšem příběh, který se v této věznici na jihu Spojených států odehrál v roce 1935, se natolik vymykal hranicím standardně neočekávaného, že to pořádně otřáslo i zkušenými strážci, kteří byli přece jen zvyklí na ledacos. 

Jak potom říkal Paul Edgecomb, tehdy velitel bloku E, na pětatřicátý rok se nedalo zapomenout. Jednak ho tehdy neuvěřitelně trápil zánět močového měchýře, ale především to byl rok Johna Coffeyho. Obrovitý černoch s výrazně prostým intelektem byl odsouzen za zvláště brutální vraždu dvou holčiček. Jednalo se o ten typ nad slunce jasnějších případů, o jejichž výsledku nikdo nepochybuje. Coffey byl nalezen na místě činu, obě zkrvavená tělíčka dosud v rukou, blábolil nesmysly a i celkově jevil stopy pomatení. Na jeho exekuci se nyní třásli nejen zdrcení rodiče, ale i značná část pobouřené veřejnosti. 

Přes to všechno představoval John Coffey záhadu. Paulovi už prošla rukama hezká řádka násilníků a vrahů na to, aby je dokázal poznat a odhadnout jejich chování. Tento dětsky naivní gigant se buď uměl geniálně přetvařovat nebo skutečně nebyl schopen ublížit ani kuřeti. Otázku jeho viny či neviny ale nakonec odsunul do pozadí neuvěřitelný objev. V té hoře svalů, jež neumí ani hláskovat nic kromě svého jména, se skrývá neobyčejně silný senzibil, nebo zřídlo Boží síly, jak chcete, s netušenými schopnostmi. 

No a dost už s laciným popisováním děje. Vyprávění si určitě za ty tři hodiny (ano, správně, 189 minut) užijete až až a navíc bych ho bezpochyby nezvládl vylíčit tak famózním způsobem jako režisér Frank Darabont, o autorovi knižní předlohy ani nemluvě. Tím není nikdo jiný než Stephen King (podíl na scénáři), o jehož uměleckých kvalitách se sice mohou vést spory, ovšem fakt, že je vynikajícím vypravěčem, zpochybnit prostě nelze. Komu se kdy dostala do ruky nějaká jeho kniha, ani nemusím vysvětlovat, jak je obtížné se od ní odtrhnout, a to i přes obvykle nemalou tloušťku. Frank Darabont naštěstí umí Kingův text adekvátním způsobem převést do filmové podoby, což prokázal už v roce 1994 proslulým snímkem Vykoupení z věznice Shawshank. Nyní vznikl díky jejich spolupráci další film, na který jen tak nezapomenete. 

Už výše bylo řečeno, že Zelená míle nepatří k filmům nejkratším, takže by za zvýšené vstupné, jež vás jistě nemine, měl přijít nějaký vhodně měkký polštářek. A sada kapesníků, protože tsunami emocemi a sentimentem nabitých scén, jež se občas vyvalí z plátna do sálu, dozajista nechá jen málokteré neumělé oko suché (což by vlastně bylo jen logické). Hm, to je dost složitá věta. Prostě očekávejte drtivý frontální útok na vaše city, podporovaný zprava soustředěnou palbou vypjatě dramatických momentů, jež o to víc dávají vyniknout příjemně starosvětskému líčení jednotlivých charakterů ve chvilkách bitevní pauzy. Sakra, tohle není o nic lepší. Zkrátka, i když se považujete za otrlého cynika, že mu v Rigor Mortis není rovno, budete dojmutí jako už dlouho ne. Nejhorší nebo nejobdivuhodnější ovšem je, že tento rozvláčný a city atakující postup funguje. A to tak, že proklatě dobře.

Jak už asi tušíte, z velké části na tom mají zásluhu herci. Tom Hanks v roli Paula Edgecomba působí neoddiskutovatelně sympatickým dojmem. Je to takový poctivý chlapík, který se snaží svou práci vykonávat odpovědně a pokud možno důstojně. Z podobně kladného těsta jsou i jeho kolegové Brutal (David Morse) nebo Dean (Barry Pepper), tedy až na sadistického křiváka Percyho (zajímavý Doug Hutchison). Důležitou a vpravdě nepřehlédnutelnou osobou ovšem je samotný John Coffey (Michael Clarke Duncan), jenž svou náročnou úlohu zvládá tak výborně, že vás ani nenapadne myslet na jeho hraní. Když se tak zamyslíte nad touto přehlídkou téměř nereálně profilovaných postav (dobří a zlí), budete se asi ptát, jak to že celý příběh a jeho osoby působí tak zatraceně dobře? Je to nesporně nějaké kouzlo, s jehož pomocí se Frank Darabont lehoučce přenesl přes uvedené handicapy a umožnil vám tříhodinový výlet do jiného světa. Analyzování jeho režisérské magie není k ničemu, takovéhle věci je třeba zažít. Pokud budete mít příležitost, využijte ji. 

Hogden

The Green Mile;USA 1999, 188 min.;Režie: Frank Darabont;Scénář: Stephen King (román), Frank Darabont;Kamera: David Tattersall;Hudba: Thomas Newman; Hrají: Gary Sinise (Burt Hammersmith), David Morse (Brutus), James Cromwell (Warden Hal Moores), Tom Hanks (Paul Edgecomb), Barry Pepper (Dean Stanton), Bonnie Huntová (Jan Edgecombová), Michael Clarke Duncan (John Coffey), Michael Jeter (Eduard Delacroix), Graham Greene (Arlen Bitterbuck), Sam Rockwell (William), Doug Hutchison (Percy Wetmore).