Od Soumraku Do Úsvitu

FROM DUSK TILL DOWN

Filmy Quentina Tarantina a Roberta Rodrigueze jsou malý úchylný ostrůvek originality v moři brakových eskrementů hollywoodské provenience. Charakteristickou devizou obou filmových tvůrců jsou dvě složky: krev a černý humor v každém jejich filmu jich najdete požehnaně.Tarantino je rodilý Američan, pro kterého je jeho filmová tvorba nezbytný lék pro to, aby se ve své šílené, puritánské, konzervativní, pokrytecké a po všech stránkách úchylné vlasti nezbláznil. Ve svých filmech ventiluje představy, které by jinak ventilovat nemohl.

Rodriguez pochází z vyprahlého a horkokrevného Mexica, kde je hladových krků vždycky víc než žrádla a kde ve slumech na předměstí obrovských aglomerací je úmrtí, často nepřirozené a více či méně krvavé, mnohonásobně častější událostí než návštěva policisty.Jako cennou devizu si sebou do Ameriky přivezl jednu oddanou herečku, služebnici a režijní nástroj: krvavou filmovou Smrt. Každá smrt v Rodriguezově filmu je vlastně kus umění - taneční figura, vzpomeňme jen na Desperada, kde některé přestřelky měly takřka muzikálovou choreografii.

Krev svou sesterskou divu Smrt snaživě doplňuje, není to pouhá hmota, která pomáhá vyplnit těch několik políček filmu, když hlavní hrdina vyměňuje zásobníky, nýbrž božský nektar, který svlažuje oblečení, kůži, stěny, prkenné podlahy i písek pouště s noblesou v jiných akčních amerických filmech nevídanou.Co vzniklo spojením těchto dvou tvůrčích povah (Rodriguez režie, Tarantino námět a scénář) : Originální horor okořeněný zvlášť cynickým humorem, který se první hodinu tváří jako normální detektivka.

Opravdu. Dva obyčejní bankovní lupiči, vyjímeční snad jedině tím, že museli pár lidí zabít, než se konečně dostali k tomu trezoru, prchají Amerikou na jih k mexickým hranicím. Jsou to bratři a jejich vlastnosti se skvěle doplňují. Jeden je ledově chladný, zabíjí jen když musí, ale zase tuto činnost provádí stejně kvalitně a pečlivě jako ten chlápek, který peče hamburgery u McDonalda. Druhý je rovněž veselý chlapík, až na to že poněkud psychopatický, paranoický, trpící přeludy a má permanentní obsesi, že ho někdo chce podrazit, za což je obvykle ten někdo upgradován z obyčejného lidského červa na síto ementálovitého charakteru.

Je jim jasné, že ve svém auťáku a se svými obličeji přes hranice neproniknou a tak si pořídí rukojmí: poněkud netypickou americkou rodinu: bývalý duchovní pastýř, který ztratil víru po smrti své ženy, se synem a dcerou mířící ve velkém obytném voze někam za štěstím. Uzavřou jednoduchou ústní smlouvu: Vy nás převezete přes hranice a my vás nezabijeme. Celá rodina ex-reverendova promptně přistoupí. Skryti na záchodě a maskováni reverendovou dcerou, která neváhá ani simulovat vykonávání tělesné potřeby, aby odlákala pozorného amerického pohraničníka, přejedou mexické hranice. Další cesta probíhá bez problémů až do drsné motorkářské putyky, otevřené od soumraku do úsvitu, kde mají bráchové s lupem počkat na kontakt, který převezme cash, dá nové doklady atd.
Přesně do okamžiku, kdy dva bratři, ex-reverend, syn a dcera vstoupí do baru From Dusk Till Down, tváří se tento film jako taková normální ač mírně úchylná detektivka.

Co na tom, že hned v úvodní scéně pobíhá ječící americký prodavač hořící jako pochodeň, (byl polit whiskey a burbonem a podpálen hořící rolí toaletního papíru), co na tom, že původní rukojmí (tlusťoučká čtyřicetiletá pokladní, na kterou doma čekají dvě děti) je zavražděno prostě proto, že se tvářilo podezřele, co na tom, že ten šílenější brácha trpí přeludem, že reverendova dceruška mu řekla:

"Vylízej mi jí" a snaží se jí toto nevyřčené přání splnit, komu by vadilo, že vyvolávač před barem From Dusk Till Down vyvolává, jaké všechny kundičky jsou uvnitř podniku k nalezení (velký, malý, chlupatý atd.), načež je oběma bratry brutálně zkopán, prostě je to normální detektivka a basta. Pak se ale děj přenese do podnikových interiérů a počíná horor. Nedlouho po vstupu totiž osazenstvo zábavného podniku (baru, restaurantu, bordelu, tančírny vjednom) objeví, že personál se rekrutuje z upírů, jejichž vůdkyní je navíc překrásná Selma Hayeková, host na letošním festivalu v Karlových Varech a hvězda Desperada. Motorkáři, řidiči náklaďáků a samozřejmě i naši hrdinové musejí svést lítý boj se záhrobními kreaturami, ve kterém jeden po druhém umírají.

A o tom je celý zbytek filmu, jedna jediná superakční hororová scéna roztažená na téměř dvě hodiny, ve kterém diváci najdou jedno z nejvíc naturalistických zobrazení boje mezi lidmi a upíry, které kdy bylo natočeno.Pekelné zrůdy jsou naráženy na nohy stolů, srdce jsou jim probodávána kulečníkovými tágy případně ještě pulzující vytažena z jejich těl a propichována dobře ořezanou tužkou, bezmocné lidské trosky se plazí barem s utrženými dolními končetinami nebo jsou ještě zaživa okousávány po krvi žíznícími ďáblovými sluhy.Do toho hraje upírská mexická kapela drsné death metalové melodie až do chvíle, kdy jeden přeživší motorkář jménem Sexystroj neprohlásí: "Tak, a teď si podám tu zasranou kapelu." Poté muzikanti urychleně zmizí doprovázeni pěkným pyrotechnickým efektem a zbude po nich jen originální hudební instrument: elektrická kytara stvořená z lidského trupu.

Ex-reverend se brání křížem, který vznikl spojením baseballové pálky a brokovnice, jeho dcera oplývá samostřílem, syn používá vodní dělo, jehož nádrž obsahuje svěcenou vodu, a chladnokrevný gangster nechává peníze penězi a útočí na mexické nosferratu zbíječkou, do které nasadil dřevěný kůl, mstící se tímto způsobem za smrt svého bratra, který byl první obětí seance nemrtvých. No není to paráda?Na filmových obrazovkách už bylo k vidění leccos, ale dvouhodinový vodopád krve, vnitřností a upířího prejtu, který nedá divákovi ani chvilku oddechu, to tu ještě nebylo. Bombastická akce ovšem převažuje na úkor pravého hororového napětí, to poněkud absentuje, ale věřte mi, že vám to nebude vadit.

Milovníci Desperáda nechť jsou varováni: tohle není krvavý a romantický balet z mexického prostředí, ale moravská zabijačka, do které nějaký snědý chlapík v sombreru dodal kýbl chilli a pár divokých býků.

<<beck>>