Star Trek - Insurrection

Zlí jazykové často tvrdí, že Star Trek není nic než vesmírná kovbojka. Není proto pochyb nad tím, že se zaradovali, když jejich oko padlo na Vzpouru - protože Vzpoura je v zásadě jen ST remake Sedmi statečných.

Jak už to u remaků bývá, jde spíš o zprznění předlohy než o její vylepšení. Hlavní kladný hrdina je sice holohlavý jako u originálu, počet hlavních hrdinů souhlasí a základní dějová osa je takřka totožná, ale tím to končí. Narozdíl od každé správné kovbojky, ve Vzpouře nezemře žádný klaďákův poskok, ale toliko jeden záporňák a to ještě navíc nikoliv rukou klaďákovou, ale explozí svého vlastního ďábelského vynálezu (tady už si jeden začíná připadat jak ve verneovkách, že ano? :)) Hloupí a primitivní vesničané nejsou ani hloupí ani primitivní a nenosí mexická ponča a sombréra - a padouši nejen že nejsou zdaleka takoví padouši jak se zdá na první pohled, ale navíc se jejich šéf nejmenuje podobně jako distribuce Linuxu.
Ale teď už dost legrace a přejděme k vážným věcem. Ano, Vzpoura nemůže inspiraci Sedmi statečnými (a potažmo Sedmi samuraji) popřít, aniž by se tím zároveň nedopouštěla drzé lži. Je typickým případem převodu klasického námětu do sci-fi žánru - podobně jako jsou Borgové sci-fi variantou klasického mýtu o upírech (a to kompletní včetně "kousání" do krku), podobně jako je celý Star Trek v zárodku odrazem dobrodružství kapitána Horatia Hornblowera a podobně jako jsou původní Hvězdné války vlastně klasickou pohádkou a princezně, hloupém Honzovi a zlém čaroději. Není tak docela pravda, že půjčovat si náměty je špatné - protože lepší vypůjčený dobrý námět, než vlastní špatný námět. Tragédie ovšem je, když se tvůrcům povede zkazit i ten vypůjčený námět - což ale naštěstí není případ Vzpoury.

Vzpoura je totiž skutečně dobrým zpracováním onoho tradičního námětu boje dobra proti zlu, spravedlnosti proti bezpráví. Jak už je u Star Treku obvyklé, přináší do klasického námětu nové náhledy na věc a nové situace. Tvůrci navíc po Generations zřejmě pochopili, že Nová generace nemůže jako film fungovat bez jisté míry humoru a tak do Vzpoury zakomponovali podobné drobné komické prvky jako u Prvního kontaktu. V kombinaci s romantickou panenskou krajinou planety Ba`ku a se vztahy mezi posádkou Enterprise a domorodci tak vzniká vlastně rodinný film, zařaditelný do téže kategorie jako "Zachraňte Willyho" - s tím rozdílem, že ve filmu o kosatce nenajdete ani zdaleka tolik parádních hvězdoletů a ani si neužijete tolik legrace. Příběh je sice poměrně jednoduchý a obsahuje pár klišat, která si autoři mohli klidně odpustit, ale je hodně rozveden do intelektuální a citové roviny - v konečném důsledku se jedná o příjemný a koukatelný snímek, který Star Treku nedělá zas až takovou ostudu. Dá se předpokládat, že osloví spíše mírnější a romantičtějí založené povahy. Lze ho použít, pokud chcete nějaké nescifisticky založené ženě či dívce prezentovat Star Trek jako něco, co by se líbilo i jí, kdyby tomu dala šanci. Milovníky majestátních vesmírných bitev asi moc nenadchne, protože se drží poněkud při zemi - je v něm sice spousta nádherných věcí na koukání, ale většina z nich nemá s vesmírnými bitvami nic moc společného.

Goldsmithova hudba opět opakuje motivy z předchozích filmů (1, 5, 8), ovšem v poněkud menší míře než předtím - zůstala vlastně jen ústřední melodie, společná pro všechny Goldsmithem ohudebněné filmy. Zbytek skladeb je nový a drží se spíše při zemi. Kupodivu to není na škodu, naopak to báječně doplňuje atmosféru filmu.

<<beck>>