Star Trek - The Next Generation

Seriál 1987-1994

Píše se rok 2363 a kapitán Jean-Luc Picard přebírá velení na své nové lodi. Je to nejnovější typ galaktické průzkumné lodi třídy Galaxy a její jméno je USS Enterprise, NCC-1701-D. Uplynulo už rovných sto let od doby, kdy podobně jako on přebíral velení Enterprise - první Enterprise v Hvězdné flotile - kapitán James T.Kirk.
Je však jiná doba; zatímco kapitán Kirk vyplouval se svou lodí do neprozkoumaného a neznámého vesmíru a většinu území Federace zabíral nezmapovaný prostor, kapitán Picard vyráží do vesmíru, který je už dávno různými rasami a civilizacemi rozsekán na území a územíčka a mnoho neznámého už nezbývá - přinejmenším ne v dosahu území Federace. A tak Picardovi nezbývá, než se začít zabývat diplomacií, kulturními kontrasty, psychologií a vědeckými záhadami - a když mu po tom všem ještě vyjímečně zbyde čas, zkusit se vydat až tam, kam se dosud nikdo nevydal.

V roce 1986 Paramount zjistil, že Star Trek je ještě dvacet let po začátku klasické série nesmírně úspěšný po celém světě, což dokazovalo i to, že filmy Star Trek, uváděné každých pár let, byly stále navštěvovanější. Ostatně, zrovna přišel do kin nový Star Trek 4 a překonal hravě všechny předchozí. V hlavách vedení se roztočila ozubená kolečka hrabivosti: když je navazující film tak úspěšný, proč by nemohl být stejně úspěšný navazující seriál? Ostatně už se o tom jednou uvažovalo, existuje dokonce koncepce postav a hromada hotových scénářů. Jenže ze Shatnera a spol jsou teď filmové hvězdy, to se to pěkně prodraží... Ale proč by ten seriál vlastně nemohl být obsazen jinými herci? Tím by se nejen ušetřilo na platech současných superhvězd, ale ty by zároveň mohly dál bez přerušení pokračovat v natáčení filmů. A kdyby ta nová posádka byla stejně úspěšná jako ta stará, možná by se jednou daly točit filmy i s ní. A na její místo by mohla pak nastoupit zase jiná, stejně úspěšná, protože moci nahradit Kirka a jeho lidi jednou by znamenalo moci ho nahradit i podruhé, potřetí, počtvrté...
V tomhle okamžiku měl zřejmě do toho individua uhodit blesk. Bůh se ale zrovna flákal někde jinde a tak Star Trek nabral kurs, o němž se pořád ještě mnozí Trekkies nedokážou dohodnout, zda vedl k lepším zítřkům, nebo ke zkáze.

Paramount se rozhodl, že nový seriál nebude natáčen pro konkrétní televizní stanici, jako tomu bylo u původní série - namísto toho měl být prodáván jednotlivým stanicím jako hotový pořad s tím, že se na jeho natáčení nebudou podílet ani do něj mluvit.
Gene Roddenberry byl přirozeně nadšen, když dostal možnost natočit nový Star Trek seriál. Když mu řekli, že to má být seriál s jinými herci, napadlo ho, že by nebylo špatné zkusit něco z gruntu nového - že by bylo vyloženě trapné, kdyby nová posádka jen kopírovala tu předchozí. Prostě a jednoduše, jal se experimentovat.
Posunout prostředí o sto let do budoucnosti, to bylo to první, co ho napadlo. Pak si ale uvědomil, že to znamená ukázat jiný svět a jiné lidi - protože kdyby se Federace za sto let vůbec nezměnila, znamenalo by to, že je to stagnující kultura, což by podkopalo jeho koncept ze šedesátých let. No, tak změníme svět. A když už jsme v tom, změníme i atmosféru: uděláme větší loď s větší posádkou. Už žádné spartánské prostředí paravojenského průzkumného křižníku, ale luxusní a prostorné vybavení, za jaké by se nemusel stydět ani zaoceánský parník. A více lidí, to znamená více hlavních hrdinů - což dá větší prostor autorům. Prostor by měly dostávat všechny postavy stejný, ne že bude v čele prominentní trojka kapitán - první důstojník - doktor a ostatní jim budou sekundovat. Prostě vytvoříme "rodinu". A protože rodina má být harmonická (nemluvě o tom, že kdyby to mezi všemi hlavními hrdiny jiskřilo tak, jako v původním seriálu mezi Kirkem, Spockem a McCoyem, herci by to neuhráli), prostě budeme vycházet z faktu, že lidé čtyřiadvacátého století, a zvlášt tací, kteří slouží na vlajkové lodi Flotily, jsou nad konflikty povznesení. A to přeneseně znamená nejen konflikty mezi sebou, ale i konflikty s ostatními - tedy pacifističtější přístup k řešení problémů, tudíž nikoliv Kirkovo "zkusit ukecat a teprve pak zabít", ale spíš něco jako "ukecat, nebo zemřít". V Kirkově době by takový přístup přirozeně nefungoval, protože to byla divoká doba, kdy každý radši zemřel, než se dal ukecat :).
Roddenberry si patrně vůbec neuvědomil, co tím spouští - že právě na tom magickém jiskření mezi posádkou byla založena velká část oné kouzelné atmosféry původní série a jestliže ji odstraní, výsledkem bude něco jiného než Star Trek tak, jak ho lidstvo do té doby znalo. A nebo si to možná uvědomil, ale chtěl prostě zkusit něco nového.

Roddenberry do tvůrčího procesu zapojil lidi, kteří pracovali na původním seriálu - William Theiss, kostýmní návrhář z původní série, přišel navrhnout nové uniformy Flotily, autor David Gerrold, produkční Robert Justman a scénáristka Dorothy Fontana se s Roddenberrym pustili do práce na koncepci postav a světa. Schopný výtvarník Andrew Probert, který rozpracoval jeden z původních Jeffriesových nákresů Enterprise a vytvořil na základě nich koncept Enterprise pro nenatočený seriál Phase II a první Star Trek film, se pustil do práce na vzhledu nové Enterprise-D. Pod jejich rukama a jejich společným úsilím pomalu vznikal koncept seriálu, inspirovaného stylem zápletek původní série, ale po visuální stránce inspirovaný spíše konceptem nenatočené série. Cílem bylo natočit seriál, který by nesl dál tradici původní série, ale zároveň se vyhnul chybám, které se do původní série dostaly.
Záhy se podařilo dát dohromady nejzákladnější postavy. Měl tu být starší, zkušený a rozvážný francouzský kapitán Picard, ne nepodobný Christopheru Pikovi z dílu The Cage. Jeho zástupce, William Riker, byl v zásadě jen přejmenovaný Willard Decker z Phase II - se všemi zlozvyky, jako například odmítat kapitána pouštět na výsadek. Bezpečnost měla mít na starosti drsná hispánská velitelka ostrahy jménem Macha Hernandez a o duševní blaho posádky se měla starat civilní empatická poradkyně z planety Betazed, Deanna Troi (jejíž postava byla navržena podle Ilii z Phase II). Skupinku uzavírali Geordi LaForge, nevidomý pilot, dr.Beverly Crusher, půvabná doktorka, a její zvídavý, čerstvě -náctiletý syn Wesley.
Justman byl ten, kdo navrhl, aby byli členem posádky android a klingonský válečník - byl toho názoru, že jestliže Phase II měla ukazovat svět, kde Klingoni a Federace pozvolna a bolestně navazují přátelství a spolupráci, měla by nová série, odehrávající se o sto let později, ukazovat svět, kde se to už podařilo a Klingoni jsou členy Federace. Tak vznikly další dvě postavy - nelidsky dokonalý android Dat (anglicky Data) a klingonský poručík Worf. Druhá věc, která pocházela z jeho hlavy, bylo to, že na lodi by měli být i civilisté - že když je nová Enterprise velká loď, která je schopná putovat vesmírem dvacet let bez zastávky, je přidělení na ni záležitost na pořádný kus života a proto by byla hloupost odpírat členům posádky možnost mít rodinu. A loď s civilisty na palubě, to znamená svatby, rozvody, narození, pohřby - prostě svět sám pro sebe. A konečně třetí věc, kterou si Justman vymyslel, bylo zařízení známé jako simulátor, které by umožnilo postavám prožívat mimolodní dobrodružství a přitom se nehnout z paluby lodi. Koncept tohoto zařízení se objevil už v animované sérii, kde sloužil k simulaci libovolného podnebí a krajiny pro potřeby rekreace posádky - Justmanův simulátor je ale pokročilejší verze, protože umí vytvářet i holografické konstrukty živých organismů, jednajících podle zadaného programu. Ovšem ne všechny Justmanovy návrhy se do seriálu dostaly. Navrhoval například, aby v seriálu nebyl kluk jménem Wesley Crusher, ale dívka jménem Lesley Crusher, a též doporučoval polovulkanskou vědeckou důstojnici, která by byla pravnučkou Spocka. Roddenberry oba návrhy zavrhl, protože zaprvé nechtěl v novém seriálu mít Vulkance a za druhé ve Wesleym viděl sebe sama v dětských letech.

David Gerrold pro změnu navrhl, aby byl warp počítán podle nové stupnice a rovněž navrhoval, aby měl androidní člen posádky zvláštní rysy, které by ho odlišovaly od člověka - nelidskou barvu kůže, očí a podobně. D.C.Fontana má zase na svědomí především to, že se kapitán nejmenuje Julian a její nemenší zásluha spočívá též v tom, že dokázala přesvědčit Roddenberryho, že betazoidská poradkyně Deanna Troi by skutečně neměla mít čtyři ňadra. A byl to též její nápad, aby uprázdněné místo Klingonů coby hlavních záporňáků převzali Romulané. Když byla představa seriálu a jeho představitelů kompletní, začal nábor herců. O samotného kapitána se čirou náhodou opět postaral Robert Justman - jednou viděl představení, v němž hrál britský herec Patrick Stewart, a v okamžiku, kdy ho slyšel poprvé promluvit, věděl, že našel kapitána Picarda. Roddenberrymu se ale jeho volba dvakrát nezamlouvala - striktně prohlašoval "Přece neobsadím jako francouzského kapitána plešatého Brita!", a většina ostatních tvůrců s ním v tom souhlasila. On sám viděl v holohlavém Stewartovi s britským přízvukem spíše svou představu androida Data, o němž byl přesvědčen, že by měl být holohlavý a s výraznými obličejovými rysy. Mnoho tehdy nechybělo a Patrick Stewart mohl v seriálu nakonec běhat po lodi se zlatýma očima a bledou kůží. Když se ale pak vystřídalo několik dalších kandidátů, nakonec se nechal přesvědčit, že Stewart je to nejlepší, co mají k dispozici. Trval ale na tom, že ho chce vidět hrát s parukou. A tak si nechal Stewart z Londýna poslat svou oblíbenou paruku, přezdívanou George, a přednesl roli Picarda v ní. V okamžiku, kdy ho Roddenberry viděl, s hrůzou zjistil, že bez paruky vypadá daleko lépe. Tak bylo rozhodnuto. Druhý vážný kandidát na roli Picarda, Stephen Macht, si ale nakonec ve Star Treku také zahrál - roli bajoranského generála Krima v dílech The Circle a The Siege v druhé řadě DS9. A Brent Spiner, kandidát na roli Data, byl šťastný, že si nebude muset holit hlavu - tvůrci se totiž po angažování Stewarta rozhodli zavrhnout představu holohlavého androida s tím, že dva plešatí jsou na jeden seriál až příliš.
Ale Spiner brzy zjistil, že se nemá proč radovat - třebaže překonal druhého kandidáta Erica Meynuka (který tvůrce tak zaujal, že mu dali roli Cestovatele v epizodě Where No One Has Gone Before), ta pravá legrace teprve začínala. Ve snaze přijít na tu správnou barvu Datovy kůže, natočili ho nabarveného daleko více barvami než má duha - byl nejen žvýkačkově růžový, ale i žlutozelený a v neposlední řadě i ocelově šedý.
Britská herečka Marina Sirtis byla původně kandidátkou na roli zmíněné hispánské bezpečačky Machy Hernandez. Její postava vznikla tak, že Roddenberry a Justman viděli film Aliens a zaujala je postava latinskoamerické příslušnice námořní pěchoty (Vasquez). Došli k závěru, že přesně takhle si oba představují svou šéfku bezpečnosti. Když přišla Marina Sirtis na zkoušku na tuto roli a ukázalo se, že je příjemná a něžná a s drsnou mariňačkou nemá mnoho společného, bylo rozhodnuto dát jí roli betazoidské poradkyně Troi, která má příjemnost a něžnost v popisu práce. To nechalo roli Machy Hernandez neobsazenou - ale zároveň způsobilo, že zanikla. "Exotická" žena už teď v seriálu byla, jenže v jiné roli než bylo zamýšleno - a autoři nechtěli mít dvě ženy podobného vzhledového typu. A tak roli bezpečačky nakonec dostala sympatická blondýnka Denise Crosby, která původně kandidovala na Betazoidku Troi. Její vzhled zavdal příčinu ke změně postavy na Tashu Yar, původem Ukrajinku, narozenou na pozapomenuté pozemské kolonii. Když byli herci pohromadě, začala výroba samotného seriálu. První díl, Encounter at Farpoint, napsala D.C.Fontana - ale její scénář byl příliš krátký na dvoudíl a příliš dlouhý na jedinou epizodu. Roddenberry ho nechtěl krátit, protože mu připadal velmi dobrý - a tak si vymyslel postavu Q, všemocné bytosti, podobné jako byli Organijci z původního seriálu, ale poněkud zlomyslnější. S její pomocí nastavil díl na regulérní dvouepizodu. Q se stal mezi fanoušky tak populární, že ho tvůrci použili během seriálu ještě mnohokrát. Dorothy Fontana do hotového dílu připsala ještě jednu geniální scénu, v níž android Dat vyprovází admirála McCoye, který si ve věku 137 let nedal ujít možnost prohlédnout si ošetřovnu nové Enterprise.
Samotné natáčení začalo v červnu roku 1987. A 28.září téhož roku šel seriál do vysílání na čtyřech na sobě nezávislých amerických stanicích. Nebyl přijat jednoznačně - mnoho fanoušků bylo zklamáno novými postavami a příběhy, mnoho jich naopak bylo více než zaujato. Pilotní díl byl úspěšný i navzdory své nastavovanosti. Netrvalo ale dlouho a diváci si zvykli, naučili se mít Novou generaci rádi samu o sobě a nehledat v ní původní Star Trek - který v ní být ani nemohl. Naprostá většina veteránů původní série, které Roddenberry přizval zpočátku, odešla totiž ještě během první sezóny, zčásti proto že byli zklamáni výsledkem, zčásti kvůli neshodám s novými tvůrci, kteří začali nahrazovat první odchozí (mezi jinými Rick Berman, Maurice Hurley). Kromě toho odešla i představitelka Tashy Yar, která se na seriálu už nechtěla podílet. Došlo tak k zajímavému stavu, kdy lidé, kteří vytvořili seriál, odešli, a jejich místo museli nastoupit lidé jiní, kteří museli převzít jejich práci. Tento stav se tak trochu podepsal na druhé sezóně, z níž je patrné, že noví autoři si stále ještě "očichávají" svět a postavy. Sebejistota, údernost a atmosféra první sezóny, ne nepodobná atmosféře původní série, se tak během druhé sezóny vytrácí. Většina příběhů neumí využít svět, postavy a prostředí. Navíc je ze seriálu vyškrtnuta postava Beverly Crusher a je nahrazena ráznou, ale přátelskou lékařkou tak trochu ve stylu doktora McCoye, Katherine Pulaski. Dvě pozoruhodná prvenství však druhá sezóna má. Zaprvé, scénáristka Maurice Hurley zde v díle Q Who? poprvé představuje svou rasu Borgů, kybernetických humanoidů, pro jejichž objevení připravila půdu už v epizodě první sezóny The Neutral Zone. A zadruhé, do seriálu přichází tajemná mimozemšťanka Guinan, kterou hraje Whoopi Goldberg. Whoopi se tvůrcům prostřednictvím svého přítele LeVara Burtona (Geordi LaForge) nabízela už pro první sezónu, ale mysleli si že buď žertuje, nebo že chce hrát některou z hlavních rolí, takže nereagovali. Až s druhou sezónou se Whoopi povedlo jim vysvětlit, že jejím úmyslem není brát práci někomu jinému - že prostě chce možnost v seriálu být - a splatit tak to, co jí v mládí dala původní série.
Nová generace znovu nachází svou tvář až s třetí sezónou - ale je to tvář jiná než v první sezóně, vážnější, dospělejší, realističtější, méně dobrodružná, ale více dramatická. Rick Berman převzal po stárnoucím a unaveném Gene Roddenberrym dohled nad seriálem a spolu s nově přibyvším scénáristou Michaelem Pillerem dokázali Nové generaci vdechnout nový život. Jsou to právě sezóny tři a čtyři, během nichž spatřily světlo světa některé z vůbec nejlepších a nejslavnějších epizod celého seriálu, například Sarek, Yesterday`s Enterprise, The Best of Both Worlds, The Defector nebo Redemption. Teprve během těchto sezón začala být Nová generace doopravdy úspěšná - třebaže to znamenalo větší důraz na komerční přístup a na snahu o získání pozornosti netrekistického publika i za cenu toho, že někteří fanoušci původního Star Treku se na seriál dívat přestanou. Během páté sezóny se však Berman s Pillerem začali soustředit na přípravu nového seriálu Deep Space Nine a přenechali dohled nad seriálem svým podřízeným Jeri Taylor a Brannonu Bragovi. Ti měli se sci-fi jen pramálo zkušeností a chovali se ke Star Treku jako k jakémukoliv jinému seriálu, jen zasazenému do budoucnosti. Přirozeně se raději než na vesmírná dobrodružství zaměřili na rozvoj postav a na výpravy do hlubin lidské duše. A tak je během posledních sezón seriálu sice androidu Datovi dopřáno mít zlé sny, Worf začne chodit s Troi a Picard se zamiluje do podřízené, ale jen málo epizod má skutečně kvalitní a dobře napsanou sci-fi zápletku. Není divu, že tímhle stylem to nemohlo fungovat dál. Nová generace sice dosáhla sedmi sezón a bez větších problémů by mohla běžet ještě další tři, ale i sami tvůrci cítili, že už nevědí, co dál - že kdyby v natáčení pokračovali, skončili by nakonec s vesmírnou telenovelou. A tak bylo rozhodnuto Novou generaci důstojně ukončit, dokud jí ještě nějaká důstojnost zbyla. Posádka Nové generace se tak nakonec opravdu dočkala toho, co předpovídal nejmenovaný zaměstnanec Paramountu tehdy v roce 1986: nová posádka skutečně byla tak úspěšná, že se začaly točit filmy i s ní. Star Trek: Generations, který vznikl krátce po ukončení seriálu, je konečnou a definitivní tečkou za dobrodružstvími Enterprise-D.

Nová generace prošla pozoruhodným vývojem - od pokračovatele původního Star Treku, přes hledání vlastní identity až po nenápadný, ale nezadržitelný úpadek, který byl důkazem toho, že podobně jako z vinných hroznů, ani ze světa Star Treku nelze ždímat víc a víc, aniž by se stoupající kvantitou nenastal zároveň pokles kvality. Zatímco Star Trek představil dravé a bezstarostné mládí vesmírného věku, Star Trek: Nová generace nám představuje tento svět dospělý, více vyvinutý, ale také více konzervativní a spokojenější se sebou samým. Třebaže je svět Nové generace méně dobrodružný, jeho přínos k rozvoji fenoménu Star Treku je nepopiratelný. Změny, které přinesl Star Treku jako celku, i ty změny, které se udály na něm samém, byly změnami jak k lepšímu, tak zároveň i k horšímu - závisí to pouze na úhlu pohledu. Zatímco někoho nejvíce osloví první sezóna a její hravost a počáteční nadšení, jiného zaujme spíše scifisticky laděný střed seriálu a další nedá dopustit na epizody poslednich dvou sezón.
Své přináší i snaha zavděčit se širšímu spektru diváků, tedy především těm, kteří Star Trek předtím neznali. Zatímco původní série se snažila mít ve všech epizodách zastoupeny pokud možno všechny dílčí prvky, tedy drama, dobrodružství, akci, humor, romantiku a filosofické myšlenky, Nová generace tuto linii opouští a snaží se mít zvlášť díly humorné, zvlášť akční, zvlášť filosofické, zvlášť romantické a zvlášť dramatické, případně spojuje v příběhu dva dějové proudy, z nichž jeden je laděná jedním stylem a druhý jiným. Tento způsob předkládání příběhů se ukázal úspěšným pro získání sledovanosti i v diváckých skupinách, které do té doby Star Trek míjel, a byl proto zčásti převzat i následujícími seriály. Má však jedno úskalí - narozdíl od původní série je těžší si seriál oblíbit, jestliže ho divák nevidí od začátku nebo od nějaké epizody, která ho vyjímečně zaujme. Vzhledem k tematickému dělení příběhů je těžší strefit se do dílu, který by zrovna toho konkrétního diváka oslovil - jestliže milovník akce a dobrodružství třikrát za sebou zkusí koukat na Star Trek a třikrát za sebou se mu podaří chytit psychologicky nebo romanticky laděný díl, počtvrté se už nepodívá, protože si odnese dojem, že Star Trek je neskutečná blbina o ničem - a přijde tak o díl, který by ho býval nejen zaujal, ale přímo nadchl. Jinými slovy, je potřeba se strefit do té správné epizody - ale to, která je ta správná, si musí každý divák zjistit sám.

<<beck>>